H-CLUB, Š U M P E R K - Kdo přišel na poslední Teenchurch v tomto školním roce, tak nemohl určitě litovat. Začátek se sice posunul o patnáct minut, to ovšem nevykolejilo plánovaný program. Ještě před oficiálním začátkem byly zahlášeny narozeniny jednoho člena z týmu - Petra Maláče. Když už vše bylo připraveno do posledního detailu, mohla se vyhlásit hádanka se třemi bratry. Kdo však nevěděl, nemusel odcházet s velkou otázkou. Tato velká záhada se vyřešila o několik minut později.

Následoval hlavní bod celého večera - slovo. Nejprve se řečník Tom zeptal, kdo je nejdůležitější člověk v životě lidí na Teenchurch. Každého odpovědi byly jiné. Někdo hlasoval pro své rodiče, jiní zase pro své kamarády. Poté hned následovala otázka, jestli bychom byli schopni věnovat těmto lidem nějaký svůj orgán. Odpovědi byly též rozdílné. Následovalo mnoho další otázek, které si můžete bez problému s celým slovem poslechnout zde.

Uprostřed programu se mohli všichni vyřádit na hře, jejímž cílem nakonec bylo postavit se s celou čtyřčlennou skupinou na co nejméně končetin – vítězný tým se dokázal postavit na pouhou jednu nohu.

Celé slovo doprovázelo video z filmu Umučení Krista. To se poté nakonec vše řešilo ve společné diskuzi v kroužku pod pódiem. Celé téma - Chybějící tělo, mělo ukazovat jednotlivé teorie vysvětlující zmizení Ježíšova těla z jeho hrobu a reálnost či nereálnost každé z nich. Pokud se chcete dozvědět, k jakému závěru jsme došli, můžete se podívat sem.

H-CLUB, Š U M P E R K – Dvanáctý květnový den patřil opět další Teenchurch, která se tentokrát zabývala tématem – KDO BYL?

Začátek se opět posunul o několik málo minut, ovšem to vůbec nevadilo pro zahřívací seznamovací hru. Každý účastník dostal na záda nálepku s jménem známé osobnosti. Úkolem každého bylo zjistit, koho na zádech má pomocí ostatních lidí.
Nečekaně poté následovala ihned další hra, která byla shodná s názvem právě probíhající Teenchurch. Tuto rychlou aktivitu vyhrála nakonec nejméně početná skupinka – ta se může těšit na zapsání do nové síně slávy výherců Teenchurch (viz Fotky - Gelarie vítězů).

Několik okamžiků poté si už hlavní řečník vzal slovo. Mluvil o tom, že křesťanství by mohlo být hezké učení, kdyby se celé netočilo okolo víry v Ježíše - tedy že křesťanství zdaleka není jen učením. Z toho ale vyplynula otázka, KDO vlastně Ježíš BYL? Byl blázen? Nebo náhodou lhářem? Anebo je tady poslední možnost – to co o sobě říkal, tedy Božím Synem. Každá možnost byla podrobně probrána a společně se s řečníkem lidé prokousávali jednotlivými možnými identitami Ježíše. Celé slovo můžete naleznout zde!

Poslední, kdo se podíval na jeviště byl Jirka se svým příběhem. Mluvil o tom, jak právě Ježíš změnil jeho život a odpověděl tak na otázku celého večera – KDO BYL?
Záznam Jirkova příběhu tady.

VIdeo záznam zde.

ŠUMPERK, H-Club - Jak už se mohli všichni dozvědět z pozvánky na internetu, 17.března navštívili TeenChurch hosté z Anglie. Hlavní část programu - slovo, měl Armond z Londýna. Ve čtvrtek se dokonce v H-clubu ukázal i Thomas Graumann, kterého jste mohli vidět už na první TeenChurch. To ovšem hodně předbíháme. Pojďme si vše od začátku připomenout.

Nejprve vysvětlil Tom důvod kostek. Popsal také některé "fígly", jak by se daly kostky otočit na vybranou stranu. Poté byl na pódium pozván slavný matematik Kurt Gödel. Po delší odborné debatě, které rozuměla jen hrstka přítomných, následovala hra s kostkami. Na řešení „ledních medvědů“ nejrychleji přišli kluci u prvního stolu.

Po této hře už přišla Armondova chvíle (záznam je zde). A začal už tradičně od svého mládí. Popisoval barvitě svůj život ve škole a přestěhování do Londýna. Nezapomenul připomenout svoji první evangelizační aktivitu na Traffalgar Square. Byl ohromen, jak ho Bůh volá do této činnosti. Armondova cesta do sboru, kde pak několik let pracoval, nebyla také jednoduchá. Dostal se tam vlastně úplně náhodně. Jednoho dne totiž potkal člověka, který mu řekl, že přesně takového, jako je Armond, hledá. Armond je vlastně muzikant a herec. Ale jeho cíl je úplně někde jinde. Jako vedoucí lidí, kteří často chodí evangelizovat do ulic, chce druhým říkat tu úžasnou zprávu o Bohu. Nikdy s nikým nechodil, protože věděl, že jeho místo je prozatím někde jinde. Jednoho dne spal Armong u kamaráda. Když už večer oba leželi v posteli, tak si právě Armond uvědomil, jak moc je mu Bůh blízko. A jak to všechno právě na Něm má nechávat.

Závěr patřil druhé hře - jak jinak, než znovu s kostkami, ale tentokrát i se sirkami. Celý program se jistě povedl. H-club byl snad poprvé úplně narvaný. Můžeme jenom hádat, kolik lidí se dostaví na další téma.

H-club, Šumperk – Každý, kdo přicházel do místnosti v šumperském H-clubu si musel všimnout nového pódia, které se výrazně zvětšilo oproti předchozímu. Jak už bývá zvykem, začátek byl opět uveden hrou. Tentokrát se uchytila hra s balonky. Některým dokonce prasknul nafukovací balónek dříve, než se začalo. Tuto šílenou hru doprovázelo mnoho pádů a srážek. Finále patřilo Katce a Lubošovi, který nakonec vyhrál. I když získal po velmi zdatném výkonu kytici, věnoval ji gentlemansky právě Katce.

Po uklidnění a chvíli ochladnutí následovala debata. Nejdříve se začínalo mezi dvojicemi. Poté se vždy dvakrát zvýšil počet lidí až se došlo k vytvoření dvou velkých skupin. Pro každého člověka byl nachystaný papír, na kterém byl seznam různých věcí, z nichž měli vybírat ty nejdůležitější. Každý měl jiný názor. Čím více bylo ve skupince lidí, tím se zužoval počet vybraných možností, až se došlo na číslo 3. Vyhrála jednoznačně láska.

To proč bylo vybráno téma MILÁŠEK bylo zřejmé (video záznam zde). Řečník se chtěl odkazovat na postavu z filmu Pán prstenu – na Gluma. On přeci věnoval celý svůj život jen pro jednu věc. Jeho celý život perfektně zrekapituloval Luděk, který se vůbec nebál vystoupit před neznámé obecenstvo. Hlavní otázka tedy byla velmi prostá. Čemu věnujeme život my? Tomáš zmínil jeho náklonnost ke hrám. Mnoho lidí je u počítače a tráví tam zbytečný čas, i když právě rodina mohla skončit na prvních pěti místek žebříčku zmíněného výše.

Na závěr přidal řečník ještě jeden postřeh - na seznamu věcí na výběr chyběl Bůh. Připomněl, že i v Bibli se psalo o jednom králi, který měl moc i majetek. Přesto sám řekl, že v Boží blízkosti je mu nejlépe... Je možné, že by nám naši "milášci" bránili poznat to skutečně necennější v životě?

Šumperk - V nově zrekonstruovaném H-clubu mohli 13.1.2011 všichni vidět už čtvrtou Teenchurch, tentokrát na téma: K jádru křesťanství. Začátek se jako obvykle posunul o pět minut.

Hned v úvodu vystoupil na pódium prezident Tomáš Kolman. Samozřejmě šlo o hru, která překvapila všechny přihlížející. Byla to hra pojmenovaná Teenchurch Volby 2011. V hledišti se udělaly čtyři politické strany. Každá z nich měla vymyslel svůj název a program, aby jim ostatní při následujících volbách dali svůj hlas. Vyhrála strana číslo 3 Čmak Norris, která se prezentovala několika nápady proti samotnému prezidentovi. Ten poté musel vložit své sako do bazaru a objednat 1 pizzu. Když nastalo období vlády již zmiňované strany, byli žel občané spíše znepokojeni a už s napětím vyhlíželi konec jejich volebního období.
Ihned po hře byla krátká přestávka a zúčastnění mohli vyzkoušet nové služby u baru. Následovalo svědectví Luboše, který mluvil o tom, jak se on sám stal křesťanem.

Po všech těchto doprovodných programech následoval hlavní bod večera. Jako už tradiční řečník Tom se postavil na pódium (teď už ne jako prezident) a mluvil k tématu (záznam najdete zde). Někoho možná překvapilo, že se nemluví o stejnojmenné knize od C.S.Lewise. Tom připomněl příběh o Nikodemovi, který kdysi přišel za Ježíšem a díky němu objevoval cestu k Bohu. Sám velice nábožensky vzdělaný musel pochopit, že věci jsou jinak než si myslel. 

Po kratším slově následoval bazar nepořebných věcí. Největší zájem byl kupodivu a pizzu, která se prodala určitě nad cenou. Velký zájem byl také o japonské hry nebo stravenky na oběd. Určitě to nebyl poslední bazar, který kdy na TeenChurch byl...

ŠUMPERK 9. 12. 2010, H-club
Přání organizátorů dělat každou Teenchurch jinak se i potřetí vyplnilo. Do H-clubu totiž zavítal první host v krátké historii TeenChurch. Podle názvu celé akce – Story narkomana (zvukový záznam najdete zde a video potom tady), asi všichni očekávali, že půjde o člověka, který vylíčí příběh, jak se to dělat nemá a jak jsou drogy špatná věc. Jenže omyl. Roman Povala přijel do Šumperka už ve středu a přednášky na základních a středních školách měla dovršit právě TeenChurch. Osobně jsem si myslel, že řečník bude mluvit stejný příběh jako ve škole. To byla další věc, ve které jsem se docela spletl.

Hned na začátek (i když to tak nevypadalo) byla připravena scénka, na kterou vzápětí navazovala hra. Jedna určitá paní byla patrně nespokojena s malým výběrem v obchodě s lidmi, a tak musel provozovatel tamního obchodu vyhlásit nový výkup lidí. Cílem této hry bylo najít podobné nebo stejné vlastnosti s někým jiným. Šlo tedy o seznamovací hru. U rozdávání bodů (teček na ruku) byl určitě „šrumec“. Organizátoři měli co dělat, aby všechny účastníky stihli otečkovat. Vítěz měl celkem 16 bodů a vyhrál tak lahodnou čokoládu.

Po této akční a rychlé hře následovala jako vždy krátká přestávka na občerstvení. Každý už nedočkavě čekal na příběh Romana Povaly.

Když se řečník představil, následovala fotka z jeho mladých let. Asi nikdo by ho v té chvíli nepoznal. Nebo ano? Sám Roman řekl: „Mně manželka říkala, že by mě poznala jenom podle toho nosu...“ Aby každý v místnosti pochopil, o co jde. Sjel pohledem všechny přihlížející okolo a tím jen potvrdil, že se jeho nos opravdu točí mírně doprava.

Hodně lidí překvapila Romanova minulost. Vyrůstal ve velmi spořádané rodině, kde nebyly nějaké větší problémy. Poté poukázal na jednu basketbalovou skupinku ve škole. Jednoho dne měli kluci trošku větší oslavy a přinesl se i nějaký ten alkohol. No jo, ale jak to asi ve třinácti letech může dopadnout? Dopadlo to tak, že jednoho dne (asi před šesti lety, pozn. redakce) šel po ulici v Havířově a najednou viděl své bývalé kamarády. Jak bychom se asi zachovali my, kdybychom viděli své kamarády ze základní školy jako bezdomovce hádající se o každou kapku krabicového vína?

Ani Romanu Povalovi se nevyhnula vojna. Když tam zjistili, že už zřejmě bere něco tvrdšího, okamžitě putoval na léčebnu. Zde to bylo ještě horší. Tehdejší podmínky léčeben rozhodně nemůžeme srovnávat s dnešními K-centry a podobně. Pokus o zabití sestry naštěstí nevyšel – to však byla pouze špička ledovce z Romanových příběhů z této léčebny.

Bylo to nejspíš Romanovo úplné dno. Ke vzchopení z tohoto světa mu pomohla až organizace Teenchallenge. Tohle sdružení spadalo pod Apoštolskou církev. Náhle Roman pocítil blízkost lidí, kteří se o ně starali. Byl to jeho obrat v životě. Žádný začátek a konec něčeho ovšem není jednoduchý. Roman Povala dnes dělá kazatele v Rožnově pod Radhoštěm. Nám všem může jít tento člověk příkladem. Zároveň si i teď můžeme uvědomovat, co všechno máme kolem sebe.

ŠUMPERK, H-club - Už je tomu tak. V symbolickém datu 11.11. ve čtvrtek se uskutečnila druhá Teenchurch. Tentokrát bylo na řadě téma: KDE JE BŮH, KDYŽ TO BOLÍ? (záznam najdete zde) Začátek byl naplánován na tradiční 18 hodinu. Na „Háčko“ si našlo cestu okolo 50 lidí. Hned v úvodu se účastníci mohli vyřádit ve hře PŘETAHOVANÁ. Hlavní organizátor hry ji přejmenoval na válku dvou mobilních - konkurenčních společ-ností. Vítěze se ovšem nedozvěděl nikdo. Konečný stav byl 1:1 a několik nadšených jedinců se už muselo klidnit u svých stolů.
Po několika oznámeních se ke slovu dostal hlavní řečník večera Tomáš. Po shlédnutí úvodního videa shrnul několik důležitých částí: „Kde byl Bůh, když došlo k zemětřesení na Haiti? Kde byl když, miliony lidí umíraly v koncentračních táborech? Kde byl, když umřela moje sestřenice? Kde je, když utrpení potká mě?“ Křesťané mluví o Bohu, říkají, že miluje každého člověka. Jak je tedy možné, že tohle všechno dopouští? Následovala situace, kterou by málokdo čekal. Tomáš si k sobě zavolal asistenta Jirku. Po jeho příchodu na pódium se řečník nestyděl vrazit vedle stojícímu asistentovi facku. Mělo to simulovat situaci, do které se mnozí z nás dostávají každý den - za mnoho utrpení mohou lidé. Bůh rozhodně nemůže za to, že Jirku bolela tvář ještě půlku programu. Řečník chtěl poukázat, že vina často stojí na naší straně.

Zastavit utrpení by nebylo pro Boha až tak těžké. Jenže… svěřil nám naše životy a možnost si vybrat. Dal nám právo dělat, co se sami rozhodneme a lidé žel někdy dělají nepředstavitelné věci. Bůh má dost moci zastavit utrpení, ale kdyby to udělal, porušil by své vlastní „pravidla“.

Následovala krátká přestávka, při které zdejší obsluha měla co dělat, aby všechny návštěvníky obsloužila. Během odpočinku si každý měl představit, jak by asi vypadal svět bez utrpení. Když se řečník dostal opět ke slovu, začaly padat návrhy z hlediště. Několik nápadů bylo opravdu zajímavých, například: Nebyly by zprávy, nebyli by ani hasiči, stejně by dopadli lékaři = pracoval by vůbec někdo? Dělali bychom vůbec něco? Po několika hlasitých nápadech z publika následovalo video z filmu WALL-E. Video "dokonalého" světa, kde nikoho nic netrápilo a o vše bylo postaráno... ale kde lidé nebyli schopní postarat se sami o sebe. Dokázali bychom žít v dokonalém světě? Líbilo by se nám to?

Otázce: „Proč tohle Bůh dopouští?“ se ale nespíš stejně neubráníme. Tom si připravil hru o pěti lidech. Zadání bylo jasné. Komu z nakažených lidí HIV bychom dali lék, kdybychom v ruce měli jedinou dávku? Celou dobu vedl mladý chlapec, u kterého byla největší šance na záchranu. Při každé nové informaci se sčítaly hlasy diváků. Informací bylo okolo sedmi. Ovšem poslední informace o tom, kdo určití lidé jsou, hru neuvěřitelně obrátila na nejstaršího Karla – ten měl nejmenší šanci na přežití, přesto vyhrál. Ve skutečném životě to funguje podobně. Abychom mohli odpovědět na to, proč se to nebo to děje, potřebovali bychom mít dostatek informací. Ve srovnání s Bohem jsme ale někde na první, možná druhé informaci a nevidíme vše.

Musíme si stejně položit otázku: PROČ BŮH VŮBEC DOPOUŠTÍ UTRPENÍ? Podle Bible stvořil Bůh dokonalý svět a do něj Bůh postavil Adama i Evu. Jenže, Bůh je varoval, aby si neutrhli jabko z jednoho určitého stromu. No ale znáte to. Neposlechli, a tak museli odejít z Ráje. Přestože je Bůh varoval, oni to udělali. Najednou se změnil svět. Člověk přestal být dokonalý. Vždyť on se rozhodl jít svoji cestou a nikoho neposlouchat. Bolest je přeci v dnešním světě na každodením programu. Stačí se podívat na zprávy, jak někde spadlo letadlo, na Islandu bouchal sopka, v Iráku se odpálil sebevražedný atentátník a tak bych mohl pokračovat.

Stačí nám tato odpověď? V těžkých chvílích asi ne. Poukázat na to měla scénka. Tu si zahrálo celkem sedm lidí. Šest rozhořčených lidí dávalo za vinu samotnému Bohu vše zlé, co je v životě potkalo. Jedna žena byla znásilněna, druhá zdědila nemoc po rodičích. Chlapec s pestrou kriminální minulostí a člen jednoho bývalého indiánského kmene. Společně pak sepsali svůj rozsudek nad Bohem - než je bude moct soudit, musí si sám zažít život na Zemi a všechna možná utrpení. Po sepsání všech bodů rozsudku se ale najednou rozhostilo úplné ticho. Všem došlo to, co jim celou dobu ucházelo... Bůh jejich rozsudek v Ježíši už dávno podstoupil

Poslední otázka byla jasná. Kde je Bůh, když to bolí? Jednoduše řečeno – na kříži. Video z Haiti ukončilo slovo Tomáše Kolmana. Řečník odešel se slovy: „Někdy je totiž bolest to jediné, jak si Bůh může získat naši pozornost.“

Bonus na závěr byl od pořadatelů svědectví jedné ženy (zde si ho můžete poslechnout). Laďka si určitě prošla několika situacemi v životě, ve kterých se musela ptát: KDE JE BŮH, KDYŽ TO BOLÍ?

První akce TeenChurch - Co by to znamenalo, kdyby Bůh neexistoval? A co kdyby ano?

Speciální host: Thomas Graumann, jeden z tzv. Wintonových dětí

Můžete si poslechnout záznam; kvality je sice nevalné, ale příště na tom snad zapracujeme :)